Další týden je už téměř za mnou. Poslední dobou tu čas utíká rychlostí světla. V úterý nám začal druhý týden výuky na střední škole. Bylo to hodně náročné. Přípravu jsme odflákli v pondělí večer s tím, že vše doděláme v úterý ráno před první přednáškou. Bylo toho hodně co dohánět. Tak tak jsme stihli dodělat prezentaci a s menším zpožděním jsme začali. Následovalo dalších 5 vyučovacích hodin. Když jsme přijeli na hostel, všichni jsme si dali sprchu, najedli se a spali a spali. Museli jsme vstávat v šest ráno a byli jsme abnormálně unavení z výletu a noční přípravy. K večeru jsme zajeli do Tesca, kde jsem konečně nakoupila nějaké ty místní dobroty jako dárečky. Taky jsem zkusila další zajímavé ovoce. Jmenuje se dračí oko. Vypadá to jako artyčok, akorát je to celé růžové. Když sloupnu slupku, uvnitř je bílá hmota se spoustou semínek. Chutná to podobně jako kiwi. Dneska jsem si koupila podobnou odrůdu, akorát vnitřek je naprosto křiklavě fialový s černými semínky. V den odjezdu zpátky domů se chystám koupit spoustu ovoce, abyste i vy mohli ochutnat dobroty, které v Evropě nenajdete. Zkusila jsem konečně svou platební kartu a oddechla jsem si, že Visa Electron v Malajsii funguje. Byly tu nějaké zvěsti, že nebude fungovat, tak jsem si velmi oddychla. Akorát jedna věc mě dost šokovala, když jsem se dneska podívala na účet. Z Evropy jsem zvyklá, že když platím kartou v zahraničí, tak poplatek je naprosto minimální. Ovšem tady je to jinak. Za platbu kartou se mi strhlo 250,-. Takže hezky si půjdu zase vyměnit dolary. Jinak tu utratím majlant jen za poplatky. Večer si naše pracovní skupina sedla a povídali jsme si, co děláme na našem projektu špatně a co je třeba zlepšit. Docela nás Evropany štve, že všechno, co je potřeba udělat, přichází od nás. Asiaté jsou dobří pracovníci, ale nemůže se od nich čekat nějaká proaktivita nebo sdílení názorů. Jednoduše udělají všechno, co se jim do puntíku řekne. Takže v našem projektu jsme 4 leaderky z Evropy.:-)
Ve středu už se všechno zlepšilo. Byli jsme velmi připravení. Technika byla ok. Lidi věděli, co mají říkat. Nikdo z nás neseděl znuděně, když ostatní přednášeli. Už to vypadalo mnohem profesionálněji. Když jsme skončili ve škole. Rozhodly jsme se se Sagou – holka z Islandu, že vyrazíme na nákupy dárků a oblečení. Navštívili jsme spoustu obchodů v centru Georgetownu. Koupila jsem si úžasné balerínky za 20RM, což je v přepočtu 110,-. Některé věci jsou tu velmi levné, ale některé jsou velmi podobné našim. Asijská moderní móda je velmi zvláštní. Všechny šaty a trička jsou velmi malá a hlavně krátká. Když si Evropanka zkusí šaty, tak jí končí těsně pod zadkem. Každopádně jsem nakoupila pár hezkých věcí.
Ve čtvrtek jsme nepracovali. Ve škole měli nějakou akci, tak se musely zrušit naše přednášky. Konečně jsme se všichni mohli vyspat, jak dlouho jsme chtěli. Vstala jsem asi v jedenáct. Pustila jsem si film, šla pro oběd a odpoledne jsme s holkami šly na pláž. Až k nevíře jsme tam strávili cca 5 hodin. Koupat se moc nedalo, protože voda byla enormně plná písku. Kdykoliv jsem vylezla z vody, měla jsem plavky plné písku. A voda byla také kalná. V porovnání s Langkawi tohle byla břečka. Měla jsem ovšem své lehátko a knížku, sluníčko bylo velmi příjemné. Dokonce jsem viděla nádherný západ slunce. Prošly jsme se nočními trhy, kde jsem si kupila letní šaty. Jsem zvědavá, jestli je v ČR vůbec vynosím.
Pátek byl velmi zajímavý den. Vstávali jsme už okolo osmé hodiny. Naše projektová manažerka a místní prezidenty nás vzaly do organizace pro lidi s HIV, kde jsme byli minulý týden. Tentokrát do organizace došli i ostatní lidé z Penangu, kteří jsou HIV pozitivní, ale v domě nebydlí. Pátek je pro všechny z organizace den zábavy. První hodinku jsme hráli stolní hry s pacienty. Hrála jsem velmi zajímavou hru, která se podobá biliáru, akorát se hraje na normálním stole a rukama. Je to prý typická asijská hra. Když jsme skončili s hrami, šlo se cvičit. Respektive tancovat. Šli jsme na větší prostranství před domem, kde se nashromáždilo cca 40 lidí. Tancovali jsme sambu, aerobic, ale také klasické indické a malajské tance. Rozhodli jsme se, že naučíme ostatní náš roll call, respektive Waka waka tanec z CECu. Všechny to strašně chytlo. Zkoušeli jsme také nějaké další AIESEC tanečky. Připravili pro nás oběd. Poněkud ostřejší podle mé chuti, ale po dezertu jsem už ani necítila, že mě pálí pusa až k nosu. Jedla jsem velmi zajímavý dezert – želatinu, která se smíchá s hnědým cukrem. Velmi jednoduché a dobré. Dostali jsme na rozloučenou menší dárečky. Byli jsme tam totiž naposledy. V dárkovém balíčku byla čepice a přívěšek na sklo s nápisem STOP AIDS. Holky z AIESEC nás svezly autem k místnímu katolickému kostelu, kde probíhal festival svaté Anny. Říká se, že tento kostel je jeden z nejkrásnějších. Tak to by měli zajet k nám do ČR a inspirovat se. Katolické kostely jsou zde velmi jednoduché. Téměř žádná výzdoba. Pokoukali jsme po okolí a jeli zpátky na hostel. Odpočinuli si a večer vyrazili za zábavou do Georgetownu. Šlo nás jedenáct – deset holek a jeden kluk.:-) První jsme šli o baru, kde byl alkohol do 22:30 pro holky zdarma. Bar to byl velmi pěkný. Postavený na molu s výhledem na moře a na poloostrov Malajsie. Nafotili jsme neuvěřitelně moc fotek. Zábava tam ale moc nebyla. Hudba byla velmi divná a žádný taneční parket. Nasedli jsme do posledního autobusu a jeli jsme do lepšího baru. Tam byl bohužel vstup 50RM, což je cca 300,-. Nikomu se nechtělo platit tak moc, tak jsme ukecali vrátného, že si koupíme flašku pití, což je v přepočtu na jednu osobu 20 ringgitů. Musím uznat, že klub to byl opravdu nádherný. Extravagantní a moderní interiér, koberce, super hudba, personál v oblecích. Akorát neuvěřitelně hlasitá hudba. Po pár hodinách mě začala bolet z té hudby hlava, tak jsme šli ven. Někteří jeli už na hostel, ale zbytek nás se zastavil na terase. Přisedli jsme si k nějakým klukům a dali se s nimi do řeči. Na Malajsii se mi velmi líbí, že místní lidé jsou velmi zvědaví. Ne všichni, někteří jen koukají, ale mladí lidé se také ptají. Vedli jsme velmi zajímavý rozhovor. Když už byly skoro čtyři hodiny, vzali jsme taxíka, ukacali taxikáře za velmi nízkou cenu. Konečně jsem ulehla do postele a čekaly mě cca 4 hodiny spánku.
Dneska jsme jeli na výlet, který pro nás pořádala škola, kde učíme. K hostelu přijel školní autobus společně s jednou profesorkou, která nás má na starosti, a s pár studenty. Naše první zastávka byly tradiční trhy s jídlem, potravinami a tradičním zbožím. Bylo tam lidí jako v Indii. Do toho spoustu aut. Často mě do nosu praštil závan právě vyloupnutého durianu. Tento zápach je pro mě znamením – utíkej co nejdál. Nakoupila jsem spoustu věcí, dárečků a taky ovoce. Velmi mě udivovalo, proč se v tradičních čínských obchodech s budkami, svíčkami a talismany prodávají papírové boty a papírové košile. Za chvíli mi to ale došlo. Lidé je používají jako oblečení pro mrtvé do hrobu. Za hodinku jsme se zase všichni sešli a začali jsme pozvolna stoupat po schodech k nejkrásnějšímu buddhistickému chrámu v Penangu. Podél několika stovek schodů byl stánek na stánku s oblečením tradičními asijskými suvenýry. Nakoupila jsem neuvěřitelné množství věcí. Takže už mám téměř dárky pro všechny. Zajímavá věc na těchto stáncích je smlouvání. Líbí se vám tričko. Zeptáte se na cenu. Řeknou vám přemrštěnou cenu, např. 50 RM. Vy chcete koupit tričko za max 20 RM. Řeknete, že to koupíte za 10, oni poleví, že za 30 je to ok. Pak zvednete na 13, oni sníží na 20. A nakonec se setkáte na 15 RM. U pěknějšího oblečení to není úplně jednoduché. Ale minimálně 10 RM slevu dostanete. Když jsme vystoupali k chrámu, čekal na nás nádherný pohled na neuvěřitelně velký komplex budov, které zářily všemi barvami. V posledním chrámu jsme nasedli do lanovky, která nás vyvezla k nejvyššímu chrámu, kde byl překrásný výhled na celý ostrov a cca 30metrového Buddhu. Když jsme se pokochali krásou buddhismu, vyrazili jsme k našemu autobusu, který nás zavezl na naši další zastávku – park pro relaxaci. Před tím jsme se ještě stavili na oběd – naše oblíbené kuře s rýží. V parku jsme se prošli, a pak jeli na další místo. Dorazili jsme do národního parku, kde jsme se procházeli překrásnými zahradami. Cílem této zastávky bylo vidět vodopády. Nikdo ale nebyl schopný nám říct, kde ten slavný vodopád je. Nějaká místní paní nám doporučila lesní cestu. Ve čtyřech lidech jsme se vydali na cestu. Byly tam sice ostnaté dráty, ale vedle nich byla vyšlapaná cestička. Byla to tedy pořádná fuška dojít k vodopádům. Za 15 min cesty po listí, skákání před kmeny, šplhání po stromech, jsme dorazili k překrásným vodopádům, které měřily cca 80 a více metrů. Všichni už byli velmi unavení, tak jsme se po celém dni vydali zpátky na hostel, kde až do teď odpočívám.
Byl to moc krásný výlet. Hlavně ten krásný chrám a smlouvání v obchodech. Zítra mám další volný den, tak se konečně můžu vyspat. Konečně se půjdu podívat na Spícího Buddhu, který se nachází cca 5 min chůze od hostelu. Je tam socha spícího Buddhy. Tato socha se považuje za jednu z největších soch Buddhy na světě. Asie je opravdu nádherná. Plná barev, kultury, r
Žádné komentáře:
Okomentovat