Ve čtvrtek byl pro náš projekt velký den, protože jsme pořádali workshop pro studenty vysoké školy. Strávili jsme hodně času propagací, aby nám přišli nějací studenti. Měli jsme 2 workshopy po sobě na 1,5hodiny každý. Trošku mi přišlo zvláštní, jak se studenti chovali. Nějaká organizace času jim moc neříká. Na začátku přišlo 5 lidí, v půlce asi 20 a ke konci odešlo asi 10. Tohle opravdu nemám ráda. Ale celkově byl ten workshop zajímavý. V první půlce jsme kladli studentům otázky, co si myslí o HIV a AIDS. Například jestli se stydí jít na test, jestli se bojí o tom povídat, jestli ví, že je na světě 32,2 miliónů lidí s HIV. Asiaté opravdu nejsou lidé, kteří by rádi sdíleli své názory a pocity. Druhá půlka workshopu byla více zajímavá. Jelikož nám bylo řečeno, že sexuální výchova na školách vůbec není a že většina studentů i přes 20 let ještě neměli pohlavní styk, uznali jsme za vhodné jim vysvětlit, jak se správně chránit a to tím, že jsme jim dali do ruky banán a museli si zkusit navléct kondom na banán. I když tam byli studenti okolo 20 let. Jejich reakce na kondom byla, jako by jim bylo 14 let. Je opravdu zvláštní, že téma sex je zde neuvěřitelné tabu a nikdo o tom nechce mluvit, učitelé a rodiče speciálně. Pak se vir HIV šíří mnohem rychleji v Asii než v Evropě. V Jižní a Jihovýchodní Asii žijí 4 milióny HIV pozitivních lidí. V Evropě je jich „pouze“ 700 000. A když porovnám naši ČR, kde se od roku 1986 nakazilo cca 1 500 lidí virem HIV, a v Malajsii je to 136 000, tak musím říct, že jsem ráda za každou výchovu a otevřenost rodičů a kamarádů. Zajímavá část workshopu byla, když přišel HIV pozitivní muž. Vykládal nám svůj příběh, jak se nakazil, jak se žije s HIV, atd. Bylo zajímavé slyšet, že pán žije s HIV už 16 let, ale je závislý na lécích, protože bez nich by to nebylo možné. Vůbec jsem nevěděla, že jsou léky na tlumení viru tak drahé. Balení na jeden měsíc vyjde na 800 dolarů, což je skoro 14 000Kč. Pán říkal, že nevydělává ani polovinu, takže má sponzora. Má opravdu štěstí. Další věc, kterou jsme měli na našem workshopu, bylo testování na HIV zdarma. Přišla paní doktorka a sestřička z místní státní nemocnice a přinesly s sebou rychlé testy, kdy je výsledek znán do 15min. Taky jsem se jako správný stážista bojující za ochranu proti HIV/AIDS nechala testovat a výsledek byl negativní. Čím více toho o HIV/AIDS vím, tím tomu přikládám větší váhu. Četla jsem na internetu různé příběhy lidí, kteří jsou nakažení a kteří sdíleli své pocity, popisovali momenty, jak se nakazili a kdy se to dozvěděli. Člověk si musí pořád dávat pozor, ať dělá cokoliv po celý život.
Žádné komentáře:
Okomentovat