V úterý jsme rozjeli druhou část našeho projektu a z vysoké školy jsme se přesunuli na střední školu. Skok to byl teda pořádný. Nejen že propagujeme HIV/AIDS informace úplně jinak, ale i studenti jsou úplně jiní. Abych tedy začala, tak podstatou předávání informací studentům jsou přednášky na určité téma. Ve škole jsme od úterý do čtvrtku. V pondělí děláme přípravu, co budeme dělat celý týden ve škole. Vše probíhá tak, že během dne máme 6 přednášek po 40min od 9hod do 14hod. Studenti, které vyučujeme, jsou staří od 12 do 19 let. Většina z nich jsou Číňani, ale jsou zde také Malajci, Thajci nebo Indové. Třídy jsou občas smíšené, ale někdy jsou zde jen kluci nebo holky. Jedna třída má cca 30 studentů. Na střední škole jsme 3 týdny a každý týden vyučujeme na jiné téma. Tento týden to bylo téma, co je HIV/AIDS a jak se virus šíří. Příští týden budeme mluvit o tom, co je to bezpečné a nebezpečné, když potkáte HIV pozitivního člověka a o obecných globálních stigmatech o HIV/AIDS. Poslední týden budeme věnovat informacím o testování a lécích. Přednášky probíhají většinou interaktivní formou. Většina studentů neumí pořádně anglicky, tak občas musíme překládat do Čínštiny. Přednášky jsou tvořené formou her a prezentací se spoustou obrázků a videí. Bylo velmi zajímavé, když jsme vysvětlovali, co je to nechráněný sex a jak vypadá kondom. Většina studentů koukala na kondom, jako by ho ještě nikdy neviděla. Což je ale pravda, protože většina mladých lidí do 23 let na kondom ještě ani nesáhla. Před každou přednáškou jsme se museli zeptat učitelů, jestli můžeme pustit video s demonstrací, jak používat kondom. Všechno bylo demonstrováno s banánem, takže žádné intimnosti. I přes to jsme se občas setkali s negativními názory. Většinou k nám ale učitelé přišli a děkovali, že jsme pustili video nebo o tom mluvili, protože oni sami se velmi stydí o tom mluvit. Je to fakt hrůza, jak se tady zapomíná na sexuální výchovu. Třeba dneska jsem šla okolo desáté s holkami centrem města a jen v jedné ulici jsem viděla asi 6 prostitutek. Měla jsem 100 chutí jim vrazit do ruky nějaký kondom. Popravdě prostitutky nevypadají jako ty naše. Jsou slušněji oblečené, ale za to oslovují téměř všechny kolemjdoucí. Jedna prostitutka na mě pořvávala, že jsem moc hezká.
Co bylo ale pro mě nejpřínosnější tento týden, byla návštěva Comunity AIDS Service Penang, což je nezisková organizace, která se stará a pomáhá HIV pozitivním lidem. Součástí mé praxe je i dobrovolnictví v této organizaci. Máme naplánované 3 návštěvy a jednu už mám za sebou. Chodíme tam každý pátek na celé dopoledne a část odpoledne. Tato organizace není na ostrově, takže jsme museli jet přes cca 13 km dlouhý most až na pevninu. Dojeli jsme k takovému většímu domečku a uvítali nás tamější obyvatelé domu a personál. První nás provedli po domě, abychom věděli, co a jak. Celá organizace má 10 pacientů a cca 6 lidí jako personál. Bylo trochu smutné vidět lidi ležáky. Byl tam jeden pán a ten vážil snad 30 kg. Byl neuvěřitelně vyhublý a už moc nevnímal. Většina pacientů byla už ve fázi AIDS, ale jen u tak 2 pacientů to bylo opravdu viditelné. Ostatní vypadali opravdu normálně nebo měli jen potíže s pokožkou nebo byli na vozíčku. Ale stále plní života. Naše první práce bylo zahradničení. Organizace nemá dostatek peněz, tak si pěstují vlastní zeleninu. Rozhodli se nedávno, tak měli ještě hodně trávníku na zahradě, který potřebovali přeměnit na ornou půdu. Takže jsme se do toho pustili. No bylo to tedy hodně namáhavé. Plevat a rýt ve 30 stupních fakt není sranda. Po cca 2 hodinách jsme skončili a šli na svačinu s ostatními lidmi z domu. Všichni jsou moc milí a přívětiví. Pořád se nás ptali na naše zvyky, a jak se nám líbí v Malajsii. Pak jsme šli do takové zasedací místnosti, kde si s námi vykládala ředitelka organizace. Byla to tak 60 letá žena, která už od pohledu vypadala jako silná osobnost, která se nezalekne ničeho. Vykládala nám o situaci HIV/AIDS v Malajsii i ve světě. Vykládala o mezinárodní konferenci v Africe, kde byla. Bylo velmi milé slyšet, že většina jejího personálu v organizaci jsou také HIV pozitivní. Strávili jsme s ní tak hodinku, a pak jsme šli trávit čas s pacienty. Z deseti lidí bylo schopno s námi trávit čas tak 6 pacientů. Z toho jen jeden uměl mluvit anglicky. Hráli jsme s nimi stolní hry a povídali si s personálem, který anglicky mluvit umí.
Je to hodně zvláštní, ale vůbec jsem se tam necítila divně. Možná prvních pár minut, ale pak to přešlo. Vůbec jsme neměla strach, že bych se nakazila. Je pravda, že spousta lidí na světě žije HIV/AIDS stigmaty a bojí se, že kdy budou dýchat stejný vzduch jako nakažení lidi, tak se nakazí. Paní ředitelka nám vykládala, kolikrát se rodiny zřekly svých příbuzných. Často za to lidi v Malajsii ale nemůžou. Je zde hodně nakažených žen, protože se nakazily od svého manžela, který spal, s kdo ví kým, a pak otěhotní a přenesou nemoc na dítě. Jeden pacient nevěděl, že je HIV pozitivní. Jelikož je muslim, má 4 ženy. Všechny jsou HIV pozitivní. Šíří se to velmi rychle, když si člověk nedává pozor na své chování a jednání. Příští týden tam jdeme znovu. Pozvali nás na hodinu cvičení. Cestou zpátky jsme museli jet autobusem a trajektem. Je to docela daleko. Autem je to cca 40min, ale místní dopravo jsou to skoro 2 hodiny. Místní trajekt, který nás převezl přes moře a který jel tak 15-20min. Stál pouhých 9Kč.
Zítra jedeme všichni stážisté na ostrov Langkawi. Je to velmi známé turistické místo s nádhernými plážemi a vodou. Pojedeme skoro 3 hodiny trajektem, tak jsem zvědavá. Jedeme jen na 2,5 dne, tak batoh už je sbalený. Takže teď už jen se pořádně vyspat, abych pak neusnula někde na pláži a neuškvařila se.
Žádné komentáře:
Okomentovat