Uplynulo už dalších pár dní, během kterých se stalo mnoho zajímavých věcí. Ve čtvrtek jsme se konečně všichni mohli vyspat a nemuseli jsme vstávat v obvyklých 6 hodin, ale všichni spali až do oběda. Je to zvláštní ale nikdo tu nestává dobrovolně dříve než v deset. Je to asi tím, že se tu v průměru chodí spát tak v jednu hodinu. Ve čtvrtek jsme si tedy pospali a odpoledne se nás tak 11 lidí vydalo do hlavního města ostrova, protože v ten den byl státní svátek, který oslavoval třetí výročí zapojení Penangu do UNESCA. Takže město plné kultury a památek hýřilo všemi různými akcemi a festivaly. První jsme šli do naší oblíbené restaurace, kde jsme vyzkoušeli snad všechno možné. Já jsem si dala jehněčí s nudlemi. Docela dobré to bylo. Pak jsme se chvíli poflakovali po městě a okolo páté začal na všech památkách speciální program. První jsme šli do takového krásného čínského chrámu, kde jsme si všechno pofotili. Vonělo to tam po vonných tyčinkách, které používají Číňané k modlení. Tak jsem taky jednu zapálila. Pak jsme šli do muzea, které ten chrám měl. Tam jsme zjistili, že si tam můžeme zkusit čínské tradiční sváteční oblečení. Tak jsem neváhala a hned jsem si jeden obleček zkusila. Docela trvalo, než mě do toho oblečku dostali. Je tam hodně šátků a mašlí atd. Dokonce mi nabízeli i make up, ale nechtěla jsem pak celý den chodit s výraznýma růžovýma očkama a modrými stíny. Nakonec jsem dostala černou paruku s korunkou a korálky. Mohla jsem se vyfotit u bonsaje, tak mám moc krásné fotky. Později se v tom samém chrámu odehrávalo hudební představení. Viděla jsem dokonce i učitelky ze školy, kde učím. Viděla jsem tradiční koncert na smyčcové nástroje, představení s obrovskými bubny a nakonec celý orchestr. Poté jsme zamířili do místní mešity, kde jsem dostala takový hábit, abych si zakryla ramena a kolena. Měli jsme dokonce super průvodce, který nás provedl mešitou a vysvětlil spoustu věcí o islámu. Je to hodně zajímavé náboženství a je hodně rozdílů v různých zemích. Dostali jsme dokonce knížku o islámu, tak jsem jí začala číst. Pak jsme se přesunuli na místní trh, kde si holky zkusily potěžkat asi 60 kilového hada. Mě bolela záda a celkově se mi ho nechtělo tahat, protože jak jsem viděla, jak ho tahají furt tam a zpátky, tak být tím hadem, tak se naštvu a někoho kousnu. Později jsme viděli představení tance lva. Šlo o to, že dva chlapi měli na sobě jednu masku lva a hopsali ze sloupu na sloup. Vypadalo to fakt moc zajímavě a jako reálný lev. Potom jsme šli na představení malajské kultury, kde jsme viděla hned několik vystoupení od divadla, až po bojové umění. Zakončili jsme to koukáním na tanec draka, a pak jeli domů. Naprosto úžasný den.
V pátek a sobotu jsme se účastnili akce, tvoru pořádala škola s názvem „Who loves me.“ Akce to byla z pohledu organizace dobrá. Bylo tam asi 20 různých stánků včetně nás. My jsme tam propagovali náš workshop a celkově informace o HIV/AIDS. Bylo tak ale hodně zábavy. Mohla jsem si zahrát spoustu her, mít popcorn a kafe zadarmo. Mělo to ale jednu velkou chybu. Všechno bylo super připravené, ale organizátoři se tak nějak moc soustředili na průběh celé akce, že zapomněli na propagaci akce a nepřišlo během celých dvou dnů moc lidí. Včera jsme to zabalili už ve dvě a odpoledne šly s holkami nakupovat. Koupila jsem si super tričko, takové jiné, než nosím normálně. Dneska nás čeká účast na akci s názvem „Tea party.“ Je to akce od dvou do sedmi, kde se nepije, nekouří a neberou drogy. Jsem zvědavá, jaké to bude. No už je třeba se připravit. Dát si už druhou sprchu, najíst se a letět.
Žádné komentáře:
Okomentovat