Zase se musím stydět, že nedoplňuji informace o svém pobytu, tak jak jsem slíbila. Ale ono je toho tolik během dne, že mi pak ani nezbývají síly něco napsat. Každopádně jsem skončila u výletu, který pro nás pořádala škola. V neděli jsem se konečně vyspala. Dala jsem si pořádný oddych a spala jsem asi do jedenácti. Vzala jsem si nějaký oběd a vyrazila jsem s holkami na pláž. Moc dobře se na pláži odpočívá. Voda sice není až tak průhledná a je plná písku, ale na osvěžení to bohatě stačí. Nikdy bych neřekla, že mě začne opalování bavit. Spíš mě to baví z toho hlediska, že nemám absolutně problém usnout na pláži :-) Zvuk vln je jako ukolébavka. Strávily jsme na pláži docela dlouhou dobu a k večeru jsme se podívali po obchůdku a já jsem nakoupila poslední dárečky. V pondělí jsme se dohodli, že si náš projekt dá schůzku v deset ráno. Museli jsme pořešit exhibice na tento týden. Rozhodli jsme se, že budeme studenty vzdělávat na téma „Řekni NE drogám a nechráněnému sexu“ a testování a léčba HIV. Celkem poklidný den plný povídání. Byla jsem zodpovědná za část o testování. Už jsem přečetla o testování hodně článků, tak to nebylo až tak těžké.
V pondělí začalo jedno důležité období, kterému se říká Ramadan. Drží ho všichni muslimové po dobu 40 dnů. Letos jim to vyšlo docela blbě, protože musí hladovět v nejteplejším měsíci v roce. Důvod, proč zmiňuji Ramadan, je, že ho drží i někteří naši stážisté. A co je velmi zajímavé, že to drží lidé z různých zemí. Jeden klučina z Kyrgyzstánu a holčina z Indonésie. Hodně jsem se s nimi o tom bavila a je velmi zvláštní to poslouchat. Někteří začínají s Ramadanem už v sedmi letech, ale někteří až v jedenácti. Důvod, proč ho drží, je pročištění těla. Všichni si opravdu myslí, že je to zdravé. Holčina z Kazachstánu mi dokonce říkala, že tam Ramadan drží i nemuslimové, aby si to vyzkoušeli. Všichni vstávají okolo páté, aby se najedli před východem slunce, a večer nedočkavě čekají, až se z mešity ozve hlas, že můžou jíst. V Malajsii zapadá slunce okolo 19:30. Je velmi zvláštní, že holčina z Indonésie čeká na oznámení z mešity a klučina z Kyrgyzstánu čeká, až opravdu zapadne slunce. V sobotu se dokonce stalo, že jsme měli přichystanou grilovací párty, kterou pořádala pobočka na rozloučenou s námi, a holčina z Indonésie volala své mamince, jestli může dneska jíst, že by jí to bylo líto. Je zvláštní, že rodina znamená pro muslimy tolik, že se musí ptát na svolení i ohledně toho, kdy můžou jíst. Její maminka jí to dovolila, ale až oficiálně skončí Ramadan, musí si vzít jeden den bez jídla navíc. Co mě ale nejvíce překvapilo a co pořád nechápu je žádné pití během dne. Pravidlo Ramadanu zní, že nesmí nic strčit do pusy. A také jsem nevěděla, že když má žena své dny, nesmí držet Ramadan, protože je „nečistá.“ Několikrát jsem se ptala našich stážistů, jestli jim z toho není třeba blbě nebo jestli se necítí slabí, a říkali mi, že je to pouze o vůli. Pití je hodně těžké, ale potlačit hlad jim docela jde. Islám je zajímavé náboženství. Asiaté přemýšlejí úplně jinak než lidé z blízkého východu. Berou islám z úplně jiného úhlu. Každopádně jsem si říkala, že bych Ramadan držet nemohla. Na to jídlo až moc zbožňuju.
V úterý jsme strávili ve škole, kde jsme začali poslední týden našich přednášek. Vzala jsem si ranní a dopolední blok, takže jsem byla na hostelu už okolo oběda. Je nás 10 na jeden projekt a máme 6 přednášek denně. Zjistili jsme, že je dost neefektivní, aby tam byli všichni najednou, tak se střídáme po pěti dopoledne a pět odpoledne. Každý člověk je zodpovědný za jednu část prezentace. Pokaždé se střídáme, abychom nemluvili pořád o tom samém. Aspoň to tak rychleji utíká. Pořád si ale nemůžu zvyknout, že studenti nám moc nerozumí. Respektive hlavně angličtině. Proto se snažíme zapojit do našich přednášek co nejvíce scének a obrázků, videí a občasných čínských překladů, aby tomu rozuměli. Zjistila jsem, že jsem si oblíbila zahraniční třídy. To jsou třídy, které jsou složeny ze studentů z Thajska, Indonésie, Koreje, Číny, atd. Jsou úplně jiní. Nestydí se, jsou otevření a rádi nás poslouchají a baví se i ve volném čase. Každopádně odpoledne bylo takové poklidnější. Prošla jsem se sama po městě, nakoupila si čerstvá manga a ostatní exotické ovoce, které se do Evropy nikdy nedostane. Večer jsem strávila na internetu, abych se inspirovala, co předvedu na páteční prezentaci zemí.
Středa byla také docela poklidná. Tedy hlavně ze začátku. Opět přednášky ve škole. Tentokrát odpolední blok. K večeru jsme se všichni shodli, že půjdeme na Ladies night do místního klubu. Normálně tak chodí pár stážistů, ale teď jsme se všichni rozhodli, že půjdeme pařit všichni. Nahodili jsme make-up, hezké oblečení a nasedli jsme do posledního busu a vyrazili směrem do klubu. Potkali jsme cestou stážisty ze sousední pobočky, kteří byli v Penangu teprve 2 dny. Dali jsme jim tipy a triky, co navštívit, a vzali je s sebou do klubu. Mám ten klub ráda, ale vůbec se tam nedá povídat. V českých klubech si můžete aspoň vykládat mimo parket, ale když jsem si chtěla vykládat a přešla mimo parket, tak jsem objevila další reproduktory všude po klubu. Ale na tancování a zábavu je to dobré. Povídala jsem si s jedním Australanem a příjemně mě překvapilo, že zná ČR a dokonce viděl přednášku Václava Klause, když byl v Austrálii. Okolo čtvrté jsem padla do postele a byla jsem ráda, že ve čtvrtek ráno nemáme žádné přednášky. Zato odpoledne nás čekalo zajímavé překvapení.
Žádné komentáře:
Okomentovat