Ve čtvrtek nás čekal převeliký den. V pondělí jsme se dozvěděli, že ve čtvrtek budeme mít přednášku na hodinu a půl pro 1 000 studentů na jednom místě a ve stejný čas. Během 3 týdnů našich přednášek jsme učili jen 400 studentů. Vedení školy se rozhodlo, že chce, abychom měli pozitivní dopad na více studentů, tak nám nacpalo 1 000 studentů do jedné tělocvičny. Workshop začínal už v jednu, tak jsme jeli školním autobusem z hostelu už v jedenáct. Připravili jsme tělocvičnu a ještě jednou jsme si projeli prezentaci. Spojili jsme všechny naše přednášky za poslední 3 týdny v jednu. Něco jsme osekali, přidali zajímavější videa, domysleli scénky a hry a bylo. Všichni jsme se hezky oblékli. Nebylo to ani překvapení, že jsme začali o půl hodiny později, protože to tady občas bývá zvykem. Zajímavé bylo, že studenti sedli na zemi v řadách za sebou podle tříd. Na konci každé řady stál prefekt, cože je student, který reprezentuje třídu. Má jinou uniformu a boty. Normální uniformy jsou bílé košile a zelené kalhoty nebo sukně a bílé boty. Prefekti jsou celí bílí a mají černé boty. Je to zajímavé. Ti studenti si z této funkce musí vzít pořádnou dávku zodpovědnosti už takhle mladí.
Každopádně jak vše začalo, tak jsme se představili a postupně každý začal říkat svou část. Bylo pro mě překvapením, že jsem nebyla vůbec nervózní. Musela jsem mluvit před 1000 studenty v angličtině a vůbec mi to nevadilo. Ono jestli je tam 100 nebo 1000 studentů je docela jedno. Jinak je to se skupinou pod 20 lidí. To jsem spíše nervózní, protože vidím vše, co si myslí. Jedna má role v přednášce bylo hrát ve scénce. Hrála jsem doktorku v ordinaci, za kterou přišla pacientka, která se obává, že má HIV virus, protože měla nechráněný sex. Účelem scénky bylo vysvětlit, jak probíhá testování a pak vysvětlit, jaké výsledky se můžou objevit. Když nastala scénka, kdy jsem měla oznámit pacientce, že je pozitivní, tak ona se z toho složila a zeptala se mě, jestli umře. Já jsem jí jako doktorka uklidnila, že ať se nebojí, že může žít více než 15 let, když bude dodržovat určitá pravidla. Bohužel jsem místo 15 let řekla 15 min. Tak se začali všichni smát. Celkově jsme ale sklidili velkolepý úspěch a pochvalu od vedení školy.
S pár studenty ze střední školy a pár učiteli jsme se po workshopu dohodli, že zajdeme na společnou večeři. Sešlo se nás celkem asi 15 a šli jsme do restaurace, kde zaplatíte jednu sumu a můžete sníst, co chcete. Suma byla 20 ringgtů, cože je 110Kč. Což opravdu není moc. Na každém stole byl plynový vařič s alobalem a také malinkými hrnci, kde jsme si vařili a smažili, co jsme chtěli. V této restauraci bylo tolik neuvěřitelně dobrého jídla. Měla jsem celkově asi 5 talířů jídla. Téměř 2 měsíce se tu držím na zdravé stravě, zhubla jsem 3 kila a pak se nacpu jako prase. Kažopádně to ale stálo zato. Snědla jsem hodně krevet. Byly tak čerstvé, že se musely osmažit, takže byly tak jemňounce šťavnaté. Také tam bylo hodně ovoce a zeleniny, různé přílohy, polévky, přibližně 30 nádob, kde bylo přes 30 druhů knedlíčků do polévek, spousta čerstvého masa a ryb, smažené pokrmy, různé noky a maso na špejli, které jsem si musela sama uvařit. Jako rezert tam byly 3 druhy zmrzliny, nanuky, ovoce, pudingy, ovocné košíčky. K pití jsme si mohli dát džusy, kávu nebo pravý čínský čaj. Popravdě řečeno jsem měla nafouknuté břicho ještě o pátku do večera. Ale stálo to za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat