Konečně nastal náš zasouložený den, kdy jsme se vydali na jeden z nejkrásnějších ostrovů na světě – Tioman. Tento ostrov leží na východním pobřeží Malajsie cca 150km na sever ze Singapuru. Po přespání v „překrásném“ Mersingu jsme vstávali už před šestou, protože jsme museli být už 45 min před odjezdem trajektu v přístavu. Trajekt nám jel 7:30hod. Rozhodly jsme se jet tím nejdřívějším trajektem, abychom si užily ostrova naplno. Když se řekne, že máte být 45 min před odjezdem v přístavu, pro Malajce to znamená, že máte přijít 5 min před odjezdem. No to je hold malajský čas. Trajekt zastavoval v každém západním přístavu ostrovu. Naše zastávka byla úplně poslední, takže celkový čas jízdy trval cca 2 hodiny. Musela jsem si vzít kinedryl, protože houpání na moři mi opravdu nedělalo moc dobře. Když jsme konečně dorazili do našeho přístavu, který se jmenoval Salang, čekalo nás dlouhé molo a taková pláž, která byla dlouhá cca 1,5km. Celková rozloha pláže a všech obytných prostor a restaurací nebyla moc velká. Cca za půl hodinky to máte projité všechno. Dorazily jsme okolo půl desáté. Na molu nás čekal pán na kole, který nás zavedl k našemu ubytování. Bydlely jsme cca 150m od pláže v takovém campu s bungalovy. Bylo to moc krásné místo. Nádherně posekaná tráva, všechno čisté, společenská místnost pro všechny s televizí a pitím zdarma. Pán nás dovedl k našemu bungalovu, kde jsme se ubytovaly. Bylo to moc hezké ubytování. Taková menší chatka s jednou manželskou postelí a jednou normální postelí, koupelnou a balkónkem. Vybalily jsme základní věci a šly si lehnout, protože jsme byly neuvěřitelně unavené tím, že jsme vstávaly brzo a celkově jsme toho za poslední dny moc nenaspaly. Nachystaly jsme si budíka, že vstaneme o půl jedné, ale místo toho jsme vstaly až o půl čtvrté. Bylo to docela i dobrá doba, protože už nebylo tak hrozné vedro. Šly jsme se najít do místní restaurace. Všechny obchody a restaurace jsou prostorné a otevřené, bez oken a dveří. Jídlo bylo trošku dražší, ale pořád levnější než u nás. Na ostrově žijí opravdu Malajci, žádní Číňani nebo Indové. Hodně se chováním a povahou podobají Latinské Americe. Jsou takoví „free.“
Když jsme dojedly, vyrazily jsme na pláž, kde jsme strávily několik hodin. Voda byla neuvěřitelně čistá. Všude jsem si viděla na nohy. Dokonce kolem mě plavalo i pár rybiček. Písek v moři byl jako koberec. Neuvěřitelně jemný. Občas se objevil nějaký kámen, ale to jen zřídka. Počkaly jsme si na západ slunce, který byl neuvěřitelně nádherný. Když se začalo stmívat, šly jsme pomalu k našemu bungalovu, kde jsme si daly sprchu a vydali se nakoupit piva – Tioman je bezcelní zóna, takže jedna plechovka stojí 18Kč. V jedné restauraci promítali film Avatar, tak jsme se chvíli koukaly. Když už bylo pozdě, šly jsme spát. Musely jsme se pořádně vyspat, protože nás čekal dlouhý den plný dobrodružství.
Další den jsme šly opět do restaurace na snídani už okolo deváté, protože na desátou jsme si objednaly potápění na půl dne. Místní pán nás ukecal, ať vi vezmeme celodenní výlet po ostrově s potápěním, protože bylo úžasné počasí bez mraků. Měl pravdu, že bylo výjimečně počasí bez mraků. Finální cena nebyla o moc vyšší než původní cena, tak jsme si vzaly celodenní výlet od desíti do šesti po celém ostrově. Celková cena byla 100 ringgitů, což je cca 500Kč. Cena byla včetně půjčení výstroje a dopravy lodí. V Evropě bychom za to dali tak trojnásobek. Na celodenní výlet jely 2 loďky. Bylo nás celkem 12. První naše zastávka byla na druhé straně ostrova, kde je jedna z nejhezčích pláží. Je to fakt pravda. Hned jsem si sundala šaty a běžela do vody. Strávily jsme tam tak hodinku, a pak jsme se vydali na durhou zastávku, což byly vodopády. Nebyly tedy moc velké, ale zato se v nich dalo koupat. Voda už nebyla tak teplá jako v moři, ale i tak to bylo příjemné ochlazení. Pak jsme si vzaly výstroj – šnorchl, brýle a ploutve – a zkoušely jsme se potápět u mola. Začalo tam být už spousta rybiček. Hlavní potápění nás teprve čekalo. Pak jsme zastavili na hlavním městě ostrova jménem Tekek. No moc velké město to zrovna není, ale je tam možná o pár ulic navíc. Je tam také malé letiště, které je snad t nejmenší, které jsem kdy viděla. Odletová hala je velká jako větší obývák. Na celém ostrově je jen jeden bankomat, kde si můžete vybrat peníze. Na ostrově taky většinou není mobilní signál, natož internet, tak jsem byla po dlouhé době opět odříznutá od světa. Další zastávka byly už dlouho očekávané korálové ostrovy. Zastavili jsme kousek od ostrova, nasadili jsme si všichni výstroj a hopsli do vody. No paráda. Nikdy jsem neviděla takovou krásu. Škoda že nemůžu děla fotky pod vodou. Plavala jsem mezi stovkami ryb, které zářily úplně všemi barvami od růžové, přes modrou až po zelenou. Korály byly také nádherně zbarvené. Občas se objevila i nějaká mořská želva. Velikost ryb se pohybovala od desíti centimetrů do půl metru. Když jsme skončili s potápěním, jeli jsme na další korálový ostrov. Tam už nebyla tak velká hloubka, tak jsem si dokonce mohla osahat korály. Na druhém místě se měli objevit žraloci vegetariáni, ale bohužel jsme je neviděli. Poslední zastávka byla naše pláž. Došly jsme k bungalovu, odhodily věci a šly ještě na 2 hodinky na pláž, než zapadne slunce. Strašně dobře se mi spí na pláži. Voda uklidňuje a příjemný teplý vítr vane po celém těle. Večer jsme šly na večeři, poté jsme se šly sbalit, protože jsme další den ráno musely jet ranním trajektem v sedm. Bylo mi divné, že mě pálí tělo na zádech. Použila jsem opalovací krém snad 4x za den, ale stejně jsem se z toho potápění pořádně spálila. Dva dny jsem nemohla sedět, protože jsem měla zadek totálně červený. Brzo ráno ještě za tmy jsme dorazily na molo opět o 45 min dříve a opět všichni ostatní došli 5 min před odjezdem. Ten asijský čas je opravdu zvláštní.
Žádné komentáře:
Okomentovat