„To je sakra vedro.“ Tak tohle jsem si řekla, když jsem přiletěla do Penangu a opustila letiště. Konečně jsem na místě a mohu slavnostně říci, že jsem se dostala na druhý konec světa. Cesta to nebyla vůbec lehká a musím říct, že tolik napětí a dobrodružství jsem už dlouho nezažila.
Ráda bych vás seznámila s průběhem mé cesty. Můj let byl rezervován na 24.6. v 16 hodin. Rozhodla jsem se jet až v pátek, abych si ještě užila domova. Kvůli „spolehlivosti“ českých drah jsem jela z Havířova už v 5:30, abych měla aspoň 3 hodiny rezervu. Do vlaku jsem nasedla s 23kg kufrem a baťůžkem. Z hlavního nádraží jsem nasedla na autobusovou linku směrem na letišti, kde jsem pak strávila 3 hodiny, než začalo odbavování. Dala jsem se tam do řeči se zajímavým pánem, který se po 5 letech vracel z Kalifornie do ČR.
Když už byl čas, tak jsem nastoupila do letadla a zjistila, že nemám místo, které jsem si objednala. Chytla jsem místo úplně v zadu, kde docela dost foukala klimatizace, tak mi byla i docela zima. Kompenzovaly to dvě deky, které jsem vzala ze sedadel, kde nikdo neseděl. Ovšem mé místo mělo i své výhody, protože na mě už nezbyla večeře pro Economy Class, tak mi dali jídlo z Business Class. Takže žádné plastové a zabalené jídlo, ale hezky na talířku a s látkovými ubrouskyJ Po šesti hodinách letu jsme přistáli v Dubaji. Měla jsem 3 hodiny do dalšího letu a odbavovat jsem se znovu nemusela. Musím říct, že větší letiště jsem v životě neviděla. Budova, kde jsou pouze brány ke vstupu do letadla (mimochodem je jich 260), je obrovská a než projdete pěšky od první brány k poslední, zabere vám to cca 35 min! Má brána nebyla daleko, tak jsem si procházela letiště. Na jednom místě najdete na koberci ležet 100 Arabů, kteří čekají na let. Všichni jsou v bílém jako v pyžamu.:)
Když jsem nasedla do dalšího letadla, sedla jsem si na své předem objednané místo a pomalu začala usínat. Byla jsem tak unavená, že jsem prospala odlepení letadla od země.J Služby byly v letadle úžasné. Mohla jsem si vybrat z nabídky asi 400 filmů a hudby. Neustále jsem si objednávala něco k pití. I vínkečko jsem si dala.:) Jídlo jsem dostala rovnou 2x, že jsem ho ani nemohla všechno sníst. Všechno šlo jako po másle až do doby, než jsem přistála v Kuala Lumpur. Měli jsme cca 30 min zpoždění, tak mě od dalšího letu dělily jen 2,5 hodiny. Šla jsem si pro kufr, neboť jsem se musela znova odbavit, protože jsem letěla s jinou společností. Pohyb na letišti je velmi dobře zařízen dopravou speciálními vlaky. Následně jsem strávila asi 45 min ve frontě na pasovou kontrolu a udělení víz. Našla jsem si svůj kufr, a pak jsem šla vyhledávat svůj terminál. Zeptala jsem se lidí na letišti, jak se dostanu na ten terminál a oni mi řekli, že si musím sakra pospíšit, protože jsem měla jen 40min do konce odbavení zavazadel. Nasedla jsem do speciálního autobusu a ten jel 30min!!! Vystoupila jsem z něj, běžela ke své bráně a 5min před koncem odbavení jsem hodila kufr na váhu, dostala palubní lístek a šla si sednout ke své bráně k letadlu. Tak tohle jsem opravdu nečekala:)
Nasedla jsem do posledního letadla a za 45 min jsem přistála v Penangu, kde jsem očekávala Malajce v příletové hale, kteří drží papír s mým jménem. Hodinu jsem marně čekala, až jsem pak volala prezidentce místní pobočky, která nemohla pochopit, že jsem přiletěla už v sobotu, protože mě očekávali až v neděli. Neměla jsem zařízené žádné ubytování, protože mi slíbili, že mi pomůžou s hotelem na 2 noci. Asi 2 hodiny se snažila místní prezidentka sehnat někoho, kdo by mě mohl vyzvednout na letišti. V deset večer mi napsala, že pro mě bohužel nikdo nepřijede.L Ale že si můžu vzít taxíka a jet do hotelu. Rozhodla jsem se zůstat přes noc na letišti. Nic neobvyklého. Seděla jsem v místním McDonaldu, když kolem 22:30hod začali místní obchodníci zavírat všechny obchody na letišti a zjistila jsem, že poslední přílety a odlety jsou okolo 23hod a později už nic není. Začala jsem mít strach, že tam budu sama, tak jsem vzala taxíka, který mě za příjemných cca 250Kč svezl přes půl hodiny na druhý konec ostrova, kde se nacházel doporučený hotel. Přišla jsem na recepci a slečna mi oznámila, že mají úplně plno. Nechtělo se mi kolem půlnoci běhat po Penangu s kufrem, sama holka a shánět hotel, tak jsem se zeptala v hotelu, jestli můžu zůstat v hale u recepce na gauči přes noc. Slečna byla moc hodná a dovolila mi to. Okolo třetí jsem na pár hodin usnula. Bylo to docela bezpečné, neboť na recepci byli zaměstnanci 24hod.
Následující den mě v deset přišla vyzvednout místní AIESECářka. Přijela s maminkou autem a odvezly mě až k hostelu, kde budu bydlet následující 2 měsíce. Byla jsem první stážistka, tak jsem si mohla vybrat pokoj i postel první. Vybrala jsem si pokoj na sever, protože i přes to, že tu jsou větráky, je tu neuvěřitelně vedro. Komplex pokojů pro stážisty je složen jako byt. Bude nás tu celkem 18. 9 lidí na každý projekt, takže jsou tu 4 pokoje s plným vybavením. Je tady dokonce i něco jako obývák a kuchyň, ale není tu bohužel žádný nábytek, protože je tato budova úplně nová. Pokoje jsou ale plně vybaveny, včetně moderní koupelny.
Večer jsme jeli společně s dalšími 3 stážisty z Kyrgystánu a Ruska a AIESECářem z Malajsie do nákupního centra, které mělo asi 7 pater a tak minimálně 300 obchodů. Až jsme nakoupili potřebné věci, šli jsme na místní veřejné prostranství, kde bylo tak 50 obchůdků s tradičními pokrmy. Vybrali jsme si stoleček a místní AIESECář nám koupil asi 5 druhů jídla. Tak jsem vyzkoušela všechno. Musím říct, že všechno mi moc chutnalo. Speciálně tedy krevety. Pili jsme kokosové mléko s vodou, které je podáváno přímo v kokosovém ořechu, který má odříznutou pevnou slupku. Zítra mi začíná praxe a přijedou všichni stážisté. Jsem velmi zvědavá, jaké chytnu spolubydlící:)
Žádné komentáře:
Okomentovat